Co pro Vás chci udělat a proč mě podpořit

 

V horách vždycky fungovala taková sounáležitost mezi lidmi a jasný systém spravedlnosti. Nikdo se nemůže schovávat, jenom se vézt a všichni si musíme navzájem pomoci. Pravidla jsou jednoduchá a jsou vynucena okolnostmi, nezabýváme se nesmysly a nevymýšlíme si zbytečnosti.

 

Stejný princip chci přenést i do celostátní politiky. Chci do Senátu přinést spravedlnost a normální rozum z hor. A každý den se snažit zlepšit naši náladu tak, jak to vidím tady v horách.

 

Senát má být rada zkušených a odpovědných lidí, kteří už něčím v životě prošli, i proto je tam věková hranice 40 let. Ale v posledních letech se stal spíše baštou stranických zájmů, není pojistkou proti vládě a Poslanecké sněmovně. A to chci alespoň částečně změnit. Proto se ucházím o Váš hlas pro mne 5. a 6. ledna 2018.

 

Problémy všech lidí znám jako advokátka, kdy řeším nejrůznější spory a také jako podnikatelka, která provozuje hotel v první zóně Krkonošského národního parku, tedy se spoustou mnohdy až groteskních omezení. Na Luční boudě máme sbor dobrovolných hasičů a Záchrannou službu Vrcholky hor. Znám množství papírování, kterou tyto činnosti vyžadují. Vím, že je možné tyto překážky pro fungování spolků zjednodušit.

 

Vím, že spousta z nás má ve vztahu k státu pocit nespravedlnosti, ať už dostanete obyčejnou pokutu, potřebujete něco postavit, nebo se vám stane něco závažnějšího. Věřím, že jako senátorka získám sílu to změnit věci, které nás trápí. Že získám sílu měnit zákony i vahou senátorského křesla pomoci s vašimi každodenními starostmi. Doufám, že moje vize a mé záměry odpovídají i těm vašim. Protože všichni chceme lepší a veselejší život bez zbytečných starostí.

 

Jsem vytrvalá, takže dotáhnu věci do konce, můžu to doložit na případu, který si kdysi získal velkou veřejnou pozornost. Státní správa – úředníci Krkonošského národního parku – mi zakázali pořádat koncerty v budově a v restauraci Luční boudy. Zakázali mi zpívat uvnitř vlastního domu. Přitom plesy a bály se pořádaly na Luční boudě dlouhá desetiletí, než někoho z úředníků napadlo je zakázat. Dostala jsem dokonce preventivní pokutu, asi jako by vám sebrali řidičák pro jistotu, abyste nemohli spáchat dopravní přestupek. Proti nim se bráním u soudu, vždy jsou zrušeny nebo změněny nadřízeným soudem a kolečko se opakuje. Spor o banální pokutu trvá už 11 let! (zde je odkaz). Jen proto, že jsem měla ekonomickou i právní sílu se této nesmyslné věci bránit, byl ze strany byrokratů v KRNAP zákaz odvolán. Beze změny zákona, jen změna výkladu. Na soud o pokutu to bohužel nemá vliv.

 

Ale vím, že to jde, že kvalifikovaný a důsledný odpor proti nesmyslným požadavkům byrokratů může mít úspěch. Pokud dostanu Vaši důvěru, použiji všechny pravomoci senátorky k boji s nesmyslnými povinnostmi a s nesmyslnými zákony.

 

Oblastí, kterým se chci věnovat, je celá řada. Mým prvořadým cílem je zvýšit pocit, že se máme dobře, že nás stát neničí a že se dá věci vytrvale měnit k lepšímu. Zde uvádím malý výčet věcí, které bych ráda začala měnit jako první, pokud mi dáte důvěru.

 

  • Poplatky autorským organizacím

Zákon je špatně koncipován a nerespektuje ani ústavu, ani evropské předpisy. Umožňuje pak autorským organizacím, které vznikají jako houby po dešti, vybírat peníze dost nevybíravým způsobem a stupňovat požadavky. Neexistuje strop pro platby, nehledí se na to, jaký mají autoři pro daného podnikatele ekonomický přínos.

A to navzdory tomu, že už se soud zastal některých podnikatelů: dal například za pravdu zubaři, že jeho pacienti v čekárně nesedí kvůli poslechu hudby, takže zubaři nemusejí za rádio nebo televizní obrazovku v čekárnách platit. Budu bojovat i za umělce. Nechci snižovat jejich odměnu, budu do posledního dechu hájit ústavní právo rovnosti před zákonem, protože dnes je OSA a spol. zvýhodněna příliš.

 

  • Rušení nebo revize nesmyslných povinností

Prosadím revizi nesmyslných povinností, které jsou schovány v zákonech složitých natolik, že se nedají číst. Sami zákonodárci se přiznávají, že je nečtou a spoléhají na úsudek kolegů. To je smutný výsledek přílišných regulací. Pro provozovnu typu Luční boudy je více různých úřadů, které mohou přijít na kontrolu, než kolik máme zaměstnanců. Namátkou uvedu povinnost kalibrovat váhy (detaily jsou v přiloženém protokolu). Odbor hygieny přišel na kontrolu, vše bylo v pořádku, včetně kvality a váhy jídla. Přesto kontrola přišla na „velký problém“: váha měla prošlý certifikát o kalibraci váhy, což je zjednodušeně poplatek 600 až 800 Kč jednou za tři roky někomu, kdo dá razítko, že váha skutečně váží. Obdobný nesmyslný certifikát musejí mít i prodlužovací šňůry.

Budu vytrvale navrhovat rušené podobných povinností a najdu si pro podávání návrhů zákonů podporu.

 

  • Zrušení spotřební daně na pivo a víno

Pivovar Paroháč jako malý pivovar odvádí spotřební daň za pivo, například u půllitru dvanáctky to je 1 Kč., u sedmičky českého vína to je nula. Problémem ale není samotná výše daně, nýbrž neuvěřitelná byrokracie s tím spojená. Například čas celníků, které vidím tak často jen u svého pivovaru Paroháč, nemůže pokrýt náklady z výběru této daně. Navrhnu, aby se místo malých pivovarů tento aparát věnoval oblasti, kde může jít – a také šlo – o zdraví a velké peníze: výroba tvrdého alkoholu nebo obchody za účelem podvodného vylákání DPH na státu.

 

  • Zbytečné omezování obyvatel a návštěvníků Krkonošského národního parku

Utahování šroubů je opět postupné, nyní dochází ke změně rozsahu zón ochrany. Luční i Labská bouda jsou v nejchráněnější části a prozatím bez výhrad ze strany Správy KRNAP, u nás se nic nemění. Nelíbí se mi, že by přístupové cesty k některým objektům byly najednou v přísnějších zónách, což by na ně mělo velmi negativní dopad.

Taky se obávám zavedení vstupného (jako například v Polsku) a omezení a zákazů nad rámec ochrany přírody. Znamenalo by to omezení turistického ruchu, těžko by se rozlišilo, kdo je místní a kdo turista z jiného kraje. KRNAP je financován velmi dobře, není k tomu důvod.

Vadí mi i každoroční plošné a nesmyslné zákazy vstupu mimo cestu, kdy se to netýká jen cenných území v 1. zóně, ale celého parku.  Vždy se jedná o období sběru borůvek, ale vede to k tomu, že nemůžeme jít beze strachu na houby do lesa. I tady budu chtít změnu.